Týden začal pozvolna, vzájemným poznáváním, tvorbou společných pravidel a otázkami, co každého do kurzu přivedlo a co si z něj chce odnést. Teprve na tomto základě důvěry se program postupně otevíral hlubším tématům: osobním hodnotám, emočním vzorcům a tomu, jak naše vnitřní nastavení ovlivňuje způsob, jakým komunikujeme a spolupracujeme s ostatními.
Velká část programu probíhala formou experienciálního učení, tedy učení skrze přímý zážitek a jeho následnou reflexi. Účastníci si vyzkoušeli techniky aktivního naslouchání, empatické komunikace i umění dávat a přijímat zpětnou vazbu způsobem, který otevírá dialog místo aby ho uzavíral. Do programu byly zařazeny také simulace a roleplay aktivity zaměřené na transformaci konfliktů, které účastníkům pomáhaly nacházet konstruktivní cestu i v náročných situacích.
Postupně se do programu dostávaly i základy koučinku jako takového: práce s otázkami, které nepřinášejí hotové odpovědi, ale pomáhají druhému člověku najít vlastní cestu. Každý den se uzavíral sdílením v kruhu a integrační reflexí, která pomáhala propojit prožité s každodenní praxí účastníků, ať už pracují s mládeží, vedou týmy, nebo sami procházejí nějakým profesním přechodem.
Z kurzu si účastníci odnesli víc než jen sadu nových nástrojů. Mnozí popsali, že odcházejí s větší sebedůvěrou, jasněji pojmenovanými hodnotami a konkrétní inspirací, jak koučinkové a reflektivní přístupy zapojit do své práce i každodenního života. A možná stejně důležité: odcházeli s vědomím, že v mezinárodní komunitě lidí, kteří se podobným otázkám věnují, nejsou sami.
